Jste kolikrát jak v pasti. Nic nejde a když se jedna věc pod..á, tak za tím následuje série dalších po-----ých věcí.
Někdy, když si myslíte - nebo jen chcete či se snažíte -, aby váš život byl jadydadyda, krásný jako fotky na instagramu, přijde nečekaný rozchod s milovaným člověkem a do toho se spustí problémy v práci nebo v rodině a vy si říkáte: A kde se tohle všechno tak najednou sakra vzalo? Čím jsem si to zasloužila? To jako vážně?
C'est la vie. Ale dá se s tím něco dělat. Bolest a negativitu můžeme přetvořit ve váš hnací motor, ve vaši sílu.
Mluvím opět z vlastní zkušenosti. Minulý měsíc se v mém životě spustila série pozoruhodných a komplikovaných událostí, které na mě měly emočně zničující dopad. Dostala jsem se do dusna a stavu, ve kterém se už nedalo dýchat.
Dostala jsem se na křižovatku, kdy nic nefungovalo, a vše, co mělo fungovat, skončilo.
S čím jsem počítala, to odeznělo, s čím jsem nepočítala, to přišlo ovšem v ne zrovna příjemné podobě.
Bylo to pro mě velmi náročné období, a ač na něj hvězdy upozorňovaly a já na to byla tak nějak připravená, tak stejně období kolem krvavého úplňku byl docela slušný rachot, který mě dostal na kolena.
Bolest, nezdary, rozchody a zlomená srdce jsou jen znamením, že takhle už to ve vašem životě nejde dál.
A když vám do života nečekaně něco zasáhne, je to znamení.
Znamení, že je čas na změnu, že je čas postavit v tom starém a nefungujícím prostoru něco nového.
Je to znamení, že jste blízko nejen k duchovní změně, ale také k něčemu lepšímu, co je pro vás připraveno, co na vás čeká.
Někdy vás chce Vesmír dostrkat k lepšímu, většímu plánu, který pro vás má, zatímco vy se trápíte a utápíte ve svém mini životním plánečku.
Pokud stále nevíte, proč se vám to či ono stalo, odpověď se vám časem dostane.
Odpověď v podobě znamení Vesmíru, nových lidí, nečekaných událostí, nových poznatků, apod.
Můj blog, který jsem na blog.cz před lety začala, bych třeba nikdy nezaložila, pokud bych nebyla v depkoidním porozchodovém a děsně zoufalém stadiu.
Ano, je to tak. V polovině roku 2012, a to bylo už zhruba tak deset let co jsem se zajímala o duchovno - a stejně s tím nic nedělala - , jsem se dost bolestně rozešla s někým, do koho jsem byla naprostý blázen - bohužel mé city nebyly tak moc opětovány. Ve vztahu jsem se cítila sama, tak jsem to nakonec rozsekla já.
A jak to děsně bolelo.
Tak jsem svou porozchodovou depku rozchodila tak, že jsem začala psát tento blog.
Kdyby vztah hezky nadále fungoval, nikdy bych se k ničemu takovému nedokopala.
Ještě dám další příklad: Ani tento web bych nikdy "nepostavila", kdybych nezačala mít velké problémy s platformou na blog.cz (provasesmysly.blog.cz). Ke stavbě vlastního webu jsem se několik let dokopávala. Ano, několik let. A poslední 4 roky jsem se s neúspěchy piplala se stavbou webovek, jenže nikdy jsem to nedokončila, nechtělo se mi, nešlo mi to, neměla jsem trpělivost, vymlouvala se na čas a neznalost.
Minulý týden mi už ruply nervy a to doslova, když jsem na blog.cz nemohla zveřejnit jeden delší článek. Tak jsem napsala mým čtenářům, že s blogem končím. A pak se něco stalo. Došly mi desítky neuvěřitelných mailů o tom, jak lidem můj blog změnil život!
No a dál? Trvalo mi jeden den a jednu noc tento web, který ještě má k dokonalosti daleko, založit. Ale funguje!
Sama koukám, jak jsem to zvládla!
A takhle bych mohla pokračovat dál.
Většinu věcí, poznatků, nových lidí, příležitostí, apod, jsem poznala ve chvíli nějaké mé velké životní změny - tedy v období bolesti, rozchodu, depek, smutku, lítosti nebo neúspěchu.
Za ty roky rokoucí duchovního růstu, sebepoznávání, učení, mě prostě čas od času něco sesadí z komfortní zóny, abych se v rámci praxe přiučila něco víc, abych duchovně zase povyrostla, zmoudřela, naučila se něčemu a abych potom mohla inspirovat a sdílet dál. Někdy přes zmatení duše a emoční výkyvy, někdy je to přes omyly a pády. Jak tedy můžeme využít bolest pro naši lepší změnu a pro lepší život? Když jsem v období smutku nebo chaosu, naučila jsem se Vesmíru ptát "Co mi tímto chceš sdělit? Co se mám přes toto naučit?" Ptejte se takhle a ne jinak. Protože na moudré otázky dostanete moudré a jasné odpovědi a daleko lepší vedení. Je to jako byste byli ve tmě v jeskyni a prosili se o pomoc- neřekli byste: Chci novou kabelku, že jo. Řekli byste: Chci baterku, jídlo a vodu a chci se odsud co nejdřív dostat! Člověk se musí správně ptát, protože pak dostává lepší navigaci a s tím přichází lepší řešení, a tím lepší momenty a to znamená: Lepší život. Dřív jsem se ptala špatně. "Proč já?" A vzápětí jsem se dostala do další nelehké situace, na kterou jsem se opět a už dost naštvaně zeptala: "A proč zase já?" Odpověď Vesmíru nebyla pozitivní - protože já nedávala pozitivní otázku - a nakonec jsem skončila jen v kolotoči negací. To je důvod, proč se někteří lidé točí v problémech měsíce nebo roky. A za to si mohou sami. Chodí pořád dokola v nekonečném kolečku smutku a negací, vinu házejí na všechny kolem a sami se nikam nehnou. Takový člověk pak nežije, jen přežívá a babrá se v negativech, které přitahují jednu katastrofu za druhou. Když se octnete ve tmě, v situaci, která vám není příjemná, kdy vaše hrdlo je sevřené, srdce bolí, když jste zmatení.....ptejte se a žádejte. Tento článek zakončím krátkou a přehlednou rekapitulací:
Správné a moudré otázky směrem k Vesmíru přináší moudré odpovědi. Tím tedy i řešení.
Bolest a pády v životě jsou znamením hluboké transformace, které musí ve vašem životě nastat, abyste se posunuli dál.
Abyste se posunuli dál, musíte něco v sobě změnit - ať je to životní styl, styl myšlení, stravu, selektování přátel, změna prostředí.
Nikdy v tom nejste sami. Vesmír vám chrání záda.
Zázraky na vás čekají. Když budete na sobě pomaloučku a postupně pracovat, tak už za půl roku se budete divit, kam až jste daleko došli a jaké úžasné lidi a zážitky jste si do života přitáhli.
Comments