Můj život v době Koronaviru

Jak se máte moji milí?

Vůbec nevím, co mám psát v této době, přijde mi, jakoby nás Vesmír všechny zahnal do kouta, abychom se naučili přemýšlet „out of box“ a ověřil vztahy nás k samotným, nás k ostatním, aby si někteří přeházeli životní hodnoty, priority, zatímco Matička Země je v samočistícím režimu, oddychuje a je jí teď dobře.

Zase na druhou stranu chápu, že mnohým není dobře, když třeba přijdou o zaměstnání, zemře jim někdo blízký, když je někdo v izolaci v malém bytě s xxx dalšími členy rodiny, když někdo přijde o střechu nad hlavou, když někdo díky této situaci s Koronavirem zažívá obrovské stresy, zvlášť zdravotní personál, který je ve velkém vypětí a který denně nasazuje svoje životy, aby pomáhal.

Chápu také, že je to horší pro ty, kteří zažívají domácí násilí a mají pocit, že v této době nemá smysl za nic ani za sebe bojovat, bolí mě u srdce, když pomyslím na to, že spousty dětí dostávaly pořádné jídlo většinou jen ve škole, protože doma se jim najíst nedostalo a teď jsou uzavřeni doma třeba s matkou alkoholičkou, otcem násilníkem a pořádného jídla se jim nedostává...a dál jmenovat nebudu, mám zase slzy na krajíčku..snad mě chápete, co tím chci říct.

Než budu pokračovat dál, tak sem dám tuto důležitou vsuvku. Tento následující text je z facebookové stránky Dětského krizového centra a tam se píše: "V rodinách, kde i před zahájením karantény docházelo k domácímu násilí, týrání či zneužívání, se v současné době situace ještě více vyhrocuje. To se u nás potvrzuje především na chatu, kam píšou děti, které jsou teď s člověkem, který jim ubližuje, zavřené doma bez možnosti úniku. Proto je nyní ještě důležitější než dříve, abychom si všímali lidí kolem nás a neváhali jim v takto náročné situaci pomoci.

V případě, že se vás tato problematika osobně týká, nebo máte podezření, že k ní dochází ve vašem okolí, neváhejte se obrátit na naši linku pomocí těchto kontaktů:

- telefon: 241 484 149 nebo 777 715 215

- email: problem@ditekrize.cz

- chat:www.elinka.internetporadna.cz/linky/ld-dkc

- Skype: ld_dkc

Prosím, sdílejte tuto informaci také na svých sociálních sítích, děkuji!

A pokračuji dál...

Nemám pro vás žádné zprávy typu, že jsem mluvila s koronavirem a co mi řekl, nebo že jsem se na tento virus napojila, šla s ním na kafe, apod...to ne...to jsem někde četla že to někdo umí, zkoušel, sdílel, takové zprávy u mě nenajdete.

Chtěla jsem vás jen pozdravit, zeptat se na to, jak se máte a také napsat, jak se mám já.

Zatím to u mě jde, i když mám občas výkyvy depek, nálad, nejistot, což je v této době normální...jsem v části Austrálie, která není tak virem (zatím) zasažená jako třeba New South Wales. Na celou Západní Austrálii máme zatím kolem 300 případů ale kdoví jak je to s pravými čísly...školy jsou zavřené, na pláže, do parků se nedoporučuje chodit, ven nesmí chodit lidi po skupinkách, ta škála zákazů je široká ale co mi přijde hodně divné je to, že lidi tu vůbec nemusí nosit roušky a nikdo to tu neřeší, jakože skoro NIKDO.

V některých obchodech, když do nich přijdete, vám hned u vchodu dají antibakteriální gel nebo ubrousek a očistí madla u košíků, někteří prodavači mají roušky ale to vidím málokdy.

V hodně krámech taky zavedli plastové zdi, které oddělují zákazníky od prodavačů.

Všimla jsem si u hodně svých známých, že začali dělat věci a projekty na internetu, se kterými dřív otáleli, jiní zase tráví více času s rodinou, na kterou dříve neměli čas, kromě negativních zpráv čtu také zprávy hezké, co dělají lidé v této době, aby si navzájem pomohli.

Na facebooku je naprosto úžasná stránka, kterou sleduji, The Kindness Pandemic, kde lidé z celého světa sdílí krásné a pozitivní příběhy, které zažívají. Doporučuji!

Jinak jsem teď nejedla moc zdravě, ani jsem se moc nehýbala, také jsem měla velké problémy se soustředěním a koncentrací, všechno to na mě začalo padat.

Teď je to o něco lepší, pomáhá mi hudba s léčivými frekvencemi, například tato je přímo na strach, stres, úzkost a je to nádhera! Háže mě to do klidu, pohody a zvlášť v této době, víc než kdy jindy si uvědomuju, že se musím naučit více spolupracovat Vesmírem.

Zvláštní je, že normálně to dělám a pak přijde Koronvirus a já se vyděsím, stáhnu do sebe a nic.

Teď jsem se už oklepala a najíždím pomalinku na svůj režim, který jsem si uzpůsobila na podmínky, ve kterých jsem a který mi vyhovuje.

Během dne se už umím zastavit a říct: Díky za útulný domeček, ve kterém se necítím jako v izolaci, protože to není izolace, to je samoléčebný proces, izolací to ani nechci nazývat, protože to slovo samo o sobě nedává mému podvědomí nic pozitivního. Jen mě to krmí strachem a přitahuje další izolaci a strach a hlavně přitahuje ony nechtěné POCITY izolace.

Jsem v očistném procesu jako Matička Země, strach pomalinku oklépavávám, nejistoty přetvářím vírou v sebe a v pomoc Vyšších sil na jistotu, kterou cítím v okamžiku přítomnosti, ve kterém se snažím myšlenkami i podvědomím být.

Moje jediná jistota je, že jsem TADY A TEĎ. Že teď žiju, teď dýchám a TEĎ JSEM.

Jsem tady a teď, nádech a výdech, jsem zdravá a s důvěrou v Boha...Vesmír..Vyšší Sféru, Vyšší Pomoc... odevzdávám tam Nahoru mé obavy, strachy z budoucnosti.

Teď je teď a teď je stále dobře. Pokládám si ruku na srdce a zhluboka dýchám, zatímco poslouchám hudbu, kterou jsem vám zde nahrála z youtube. (852Hz)

Vnímám tlukot svého srdce a MOC přítomného okamžiku. Pokud zvládnu přítomnost, zvládnu i budoucnost, kterou si řídím dobrými pocity a myšlenkami v oné přítomnosti.

Ano, někdy klesám na mysli, a to je lidské. To je normální. Ale také vím, kdy je načase přestat fňukat a stresovat se.

Tohle všichni nějak zvládneme, pokud tuto dobu využijeme pro naši očistu, uvědomění, větší napojení na Vesmír, na jeho Zákony a větší napojení na sebe samu a lidi kolem nás.

Protože ve Spojení s lidmi, se společenstvím se utváří zázraky, je v tom větší síla, větší možnost pro změny. Vesmír má rád „lidské spojení", které když využito pro společné tvoření, pro dobro lidí, tak se utváří a manifestuje rychleji a efektivněji než kdyby každý z nás tahal unaveně jen za své lanko, za svůj provázek – to se po nás v této době chce, ač to zní možná tak trochu pionýrsky.

Více se spojit, napojit, vnímat nejen sebe ale také důležitost komunity, ve které žijeme, důležitost se spojit v jedno. Ne se oddělovat a myslet pouze na sebe.

Na jednu stranu jsme viděli boje o toaleťáky a sobce, kteří za draho prodávají roušky a vydělávají na strachu lidí, na druhé straně vidíme sílu a dobro lidí, kteří například šijí roušky zadarmo, pomáhají lidem v nouzi, ať už finančně nebo jiným způsobem, vidíme dobrovolníky, vidíme celé rodiny pomáhat jiným rodinám, vidíme děti, které doma vymýšlejí projekty na pomoc jiným, vidíme školy, které se snaží, vidíme jiné, kteří přemýšlí z onoho „out of box“ aby pomohli jiným, aby byli užiteční, aby pomáhali dál, aby naplnili svoji životní podstatu, aby našli hlubší smysl.

Někteří v této době ztratí a navždy zahodí to, co už nesloužilo a využijí tuto testovací a nelehkou dobu ke své osobní, třeba té největší životní transformaci.

Myslím na vás všechny! Pamatujme, jeden bez druhého jsme nic. Jsme tu jeden pro druhého a tak by to mělo být.

Děkuji Vám za krásné zprávy, za krásnou energii a lásku, kterou mi posíláte, já vám posílám krásnou energii také a v modlitbách a myšlenkách jsem s vámi.

Dnes se pokusím odpovědět na všechny maily, mám tam nějaké starší, na které jsem ještě neodpověděla, omlouvám se, teď to dám vše do pořádku.

XXX