Tohle je jeden z nejotevřenějších a nejautentičtějších textů, jaký jsem kdy napsala…tohle jsem psala v takové rychlosti a ani jsem nevnímala co píšu, tohle mi nadiktovala má duše, mé Vyšší Já po jedné z mých dnešních meditací a já sdílím a cítím a vím, že tohle pomůže někomu tam..z vás…
Většina mých článků je psaných z nitra mé duše ale tento článek, text je pro mě velmi silný a velmi osobní…
Doporučuji tento článek číst a v pozadí poslouchat song od Ziggyho Albertse, Warm Coffee (the market song) - tato píseň v době, kdy jsem text psala, hrála dokola asi 10x…a dotváří atmosféru a sílu tohoto textu..(každopádně přikládám video).
Když se na svůj život podívám zpětně, tak vidím své ustrašené já v rohu s rozpadajícími se bolestnými vztahy a s poničeným vztahem sama k sobě…potrhaná duše, poničené Já, málo víry, málo síly, málo všeho…
V meditaci jsem dřív viděla své vnitřní dítě mimo krásný prostor, v koutě šedi, prachu a strachu. Jak se krčí a bojí se.
Když se na sebe podívám do zrcadla nyní, tak vidím silnou a krásnou - ano krásnou, už to umím říct - ženu, která našla svou sílu, lásku, radost, štěstí a smysl života a žije život naplno i když ještě to někdy občas hapruje a ještě mě čeká spousta lekcí ale! ..Ale ty zázraky, ty možnosti, které se mi otevřely a stále otevírají nyní jsou ony Dary, Manifestace, které mohly ke mě přijít až po prolomení těch obrovských, šedých a ošuntělých zdí, které jsem si vybudovala v dětství z cihel vytvořených z limitujících myšlenek, nažitých smutných emocí a bolesti.
Roky jsem byla obklopena hradbou bolesti a smutku a za tu hradbu byly vpuštěni démoni, kteří měli klíč k oné ponuré bráně, která byla vchodem k mé duši a mému tělu.
"Je to pryč, mé dítě"…říká mi mé vnitřní a Vyšší Já, když vypnu ego a poslouchám vyšší frekvenci své duše. Teď už se můžeš nadechnout a jít, teď už můžeš konečně milovat, protože konečně miluješ samu sebe…teď už můžeš žít naplno, protože už víš, jaké je to žít bez ničeho a s nikým nebo s někým kdo tě ničil, teď už dokážeš být sama se sebou a sama se všemi.
Tvoje hradby kolem tebe jsou nyní bílé a obklopené nádhernými květy a kolem slyšíš zpěv andělů…jsou to krásné hradby, které jsou neviditelné démonům, ti vidí jen černotu, ale bílá barva je pro ně neviditelná…
Klíč k oné bráně do tvé duše máš už jen ty sama a pokud chceš, stojíš u brány a s láskou vítáš jen ty, které chceš a tyto bytosti jsou milující, úžasné jako ty.
Vše je jen na tobě, ty máš kontrolu nad svým životem a hranicemi, které jsi si postavila. Ne z nenávisti a strachu jako dřív ale z lásky a z respektu sama k sobě.
Teprve poté, co jsi zvládla žít jen sama se sebou a svou obrovskou bolestí, kdy byly doby, kdy tento život ukončíš dřív…a sama….a to je pryč…tak teprve nyní můžeš žít zase s někým, být s někým, radovat se ostatními a není to maska, to je tvoje pravda.
To je tvoje autentické Já, které sedí v kapitánském můstku ze kterého spadlo ego---to jsme zavřeli do podpalubí, ale nejsme k němu krutí, vyslali jsme k němu lásku, ta ho udrží nějak na uzdě a pokud bude chtít k večeři opět strach, kterým se živil 40 let, tak se obávám, že bude už hodně dlouho hladové…
Zázraky jsou tu pro ty, kteří riskují a ty jsi riskovala, ztratila jsi práci, ztratila jsi domov, lásku, manžela, ztratila jsi jméno, adresu, svoji tvář, kterou znala veřejnost, ale nikdy jsi neztratila duši…a odvahu riskovat, s malým človíčkem, který přišel na svět v době, kdy se ten tvůj svět naprosto zhroutil…
Stojím na rozlehlé planině, kterou postupně opouštím…kolem vane vítr, já se pomalu otáčím a už vím, že už není třeba se pořád otáčet dozadu a kontrolovat co se děje za mnou, není třeba…balím sebou lekce a to, co je ve mě, ten oheň života, ta touha žít jako nikdy, jako nikdy doposud, jako nikdy předtím, touha být součástí velkých zázraků, být součástí úžasné komunity ve které žiju, tvořím, rostu a ve které jsem našla úžasné a silné ženy, které mi pomohly navrátit ztracenou sílu a víru.
Všichni máme onu kmotřenku s kouzelnou hůlkou, která poté, co se dotkne naší duše, nás změní v jásající kouzelnou a šťastnou bytost a ony roztrhané šaty a šeď každodenních dnů se změní v barevný den plný oslav, kdy především oslavujeme sami sebe, naše Já, které, pokud je plně uzdravené a šťastné, může být lepším poslem andělů, pomoc andělů a Vesmíru, která je doslova královsky odměněna.
Po půlnoci se z vás nestane nuzáček, ale zůstanete onou krásnou bytosti navenek i vevnitř…napořád..to už vám nikdo nevezme..
Telefonní číslo na onu kmotřenku nemám ale vím, jak ji přivolat: Stačí se zbavit strachu, přestat řešit kdo si co myslí, přestat být oním ustrašeným a vyplašeným dítětem, začít riskovat, nebát se změnit adresu, odejít z práce, ve které se trápíme…odejít ze vztahu, ve kterém se trápíme..,,udělat riskantnější rozhodnutí, protože v tu chvíli, kdy měníme zvyky, začínáme mást ono ego, podvědomí, které funguje jako autopilot, kterého v jisté chvíli nemáme pod kontrolou..
Ale ve chvíli, kdy vystoupíme z šedi do nejistoty, Vesmír nám posílá onu kmotřenku s kouzelnou hůlkou, která nás provede bažinami, černým lesem a ke konci, který nám může někdy připadat jako nekonečná cesta..nad námi mávne hůkou zamává a pak…..
Pojedete na vlně zázraků, synchronizací, pomoci, Vesmír začne posílat nové lidi, nové příležitosti, finanční obnosy, menší, pak větší,…a pak….začnete žít život snů a to je neuvěřitelný pocit, svoboda, kdy chcete obejmout celý svět a to je těžké, protože v tu chvíli už vás celý svět objímá…….
NIKDY, OPRAVDU NIKDY, NEPŘESTÁVEJTE VĚŘIT V LEPŠÍ ŽIVOT, V ŽIVOT, O JAKÉM SE VÁM ANI NESNILO.
A pamatujte, pokud jste nejchytřejší osoba ve vašem okolí, tak jste v hodně špatném okolí a prostoru a ten je třeba změnit a to okamžitě! Začněte růst a expandovat, to je doslova nutnost.
Tohle je rok zázraků, proto ho jen tak nepromarněte a jděte do akce!