Tohle jsem byla já. Polovinu svého života jsem se rychle zamilovávala. Byl vždy velmi hezký, milý, myslela jsem si, že je i hodný, myslela jsem si, že ho znám, že se známe odjakživa, že mi rozumí a já jemu, že zrovna tenhle vztah je ten pravý…. a to mi stačilo. No a to byl vždycky průšvih jako mraky.
Teď bych chtěla vzítv zpět ty proplakané a utrápené roky, to už ale nemohu změnit. Naštěstí jsem změnila samu sebe a tím skončilo přitahování všech zoufalců do mého života.
O těch mých katastrofálních vztazích jsem už několikrát psala a dalo by se napsat ještě víc.
Pojďme se teď ale raději podívat na to, co to znamená, pokud se velmi rychle zamilováváte. Tomuto tématu se minulý týden věnoval můj velký oblíbenec, jeden z nejlepších motivačních koučů dneška, Jay Shetty.
Když se s někým takhle seznámíte, ať je to Tinder, přes kamarády, na výletě nebo třeba v práci, říkáte si:
"Co když je to ten pravý? Opravdu ON? Opravdu ten poslední, kterého si třeba vezmu?"
Tohle si holky docela často myslí hned od první chvíle nebo už od druhého rande, kdy ta chemie ještě funguje, doslova jiskří.
Člověk kolikrát přemýšlí "spodkem", zaslepeným mozkem a to mu na chvíli stačí.
Pak to někdy jde velmi rychle, rychlé sestěhování se, rychlé poznávání se, trávení času spolu, kdy bez sebe nemůžou být ani na sekundu a pokud spolu nejsou, tak si píší smsky, jak pominutí, jak si strašně chybí a nemůžou bez sebe žít. Kolikrát pro svůj instatní vztah, o kterém si myslí, že je životní, začnou zanedbávat své přátele, své koníčky, někdy i práci a své vlastní potřeby a to už jsou na cestě, která nekončí dobře.
A pak to rychlé usuzování, že toho člověka po měsíci už velmi známe. Máme pocit, že o něm víme všechno. Chceme už rychle poznat jeho rodinu, ukázat ho třeba svým rodičům, chlubíme se kamarádkám, přátelům, známým, chlubíme se na sociálních médiích, aby všichni viděli, že jsme zadané. A jsme moc rády, že jsme konečně našly toho pravého.
Toho, o kterém si myslíme, že víme vše a že on nás zná stejně tak dobře, jako my.
Rada nad zlato: NEZAMILOVÁVEJTE SE PŘÍLIŠ RYCHLE.
RYCHLÉ ZAMILOVÁNÍ NENÍ LÁSKA, JE TO ZASLEPENOST S RŮŽOVÝMI BRÝLEMI.
Spousta žen si myslí, že když někoho potká, s někým se seznámí, tak už po pár týdnech toho člověka zná.
Že zná jeho sny, přitom kolikrát znají jen chabou část jeho plánů.
Myslí si, že mají přečtené jeho srdce, ale většinou ztěží ví, co se honí v jeho hlavě.
Myslí si, že znají jeho minulost, ale kolikrát znají jen narychlo poslepované střípky, ze kterých se v budoucnu mohou stát bolestivé střepy zabodnuté do srdce.
Ženy, které se zamilovávají velmi rychle by měly dát druhé straně prostor, aby se ukázal, že ON je ten pravý.
Měly by ho nechat, ať si je ON ZASLOUŽÍ.
Ne, aby je hned získal po dvou rande a pár flirtovních úsměvů. Neměl by si je získat tak snadno a tak rychle jako lusknutím prstu. V tomto případě je to lovec žen a ona žena hledá narychlo je někoho, díky komu se bude cítit dobře. A to není dobrá kombinace pro toho, kdo hledá upřímnou lásku s pevnými kořeny. To je třaskavá kombinace s bolestným pádem a prozřením až na konci, na kterém zůstane jen zlomené srdce a pocit prázdnoty.
Co takové chování o takových ženách říká?
Že nemají a neznají svoji vlastní hodnotu, tudíž nemohou ani potkat toho správného partnera, který by je ocenil.
Přilepí na sebe akorát zoufalce nebo lovce, které je využijí, jako spousty dalších před nimi. Ony jsou jen další na řadě.
Muži by si měli získat naši důvěru a naše srdce a to nějakou dobu trvá. Neptejte se mě na to, jak dlouho, ale rozhodně to není záležitost týdne.
Chápu, že je skvělé, a já to sama zažila, to dobrodružství, ten adrenalin, když se rychle zblázníte do někoho a nevidíte a neslyšíte, vše je zalité slunce. Dává nám to stav, kdy se cítíme velmi "spešl", nejlepší, nejhezčí, prostě nej nej oceňované, jsme jako opilé a klopýtáme s úsměvem životem, než zakopneme....
Jak máme tedy vědět, když jsme v tom až po uši navíc s někým koho vůbec neznáme, ač si myslíme, že ano, že tu pro nás bude, když ho budeme potřebovat? Když onemocníme? Když se dostaneme do problémů? Když nám bude ouvej?
Bude tu pro nás nebo v tu chvíli, kdy ho budeme nejvíc potřebovat, bude klátit nějakou jinou dívku, třeba tu, kterou potkal právě na Tinderu?
Žádná zahrada přes noc nevyroste do krásy, vše chce čas, čas na to, se o tu zahradu starat, pečovat o ni s láskou, zalévat ji, stejné je to i se vztahy.
Nikdy nemůžete jíst ovoce ze stromu v den, kdy jste ho zaseli.
I vztahy potřebují čas- Navíc partneři by si měli navíc od samotného začátku dát prostor. Ten je velmi důležitý. Kde není prostor, tam po čase nelze dýchat, tak je to i ve vztazích. Bez prostoru se partneři akorát tak navzájem "vztahově udusí."
Je tu i obrácená strana mince.
Jak Jay Shetty říká, "Nedávejme nikomu šanci nás milovat, když sami nevíme, jak dotyčného milovat."
V tu chvíli i my potřebujeme čas se zotavit, čas na zahojení ran, čas na sebe, čas na rozhodnutí, co vlastně chceme, co očekávat od sebe, od vztahu, od toho druhého…
Láska roste časem, láska sílí časem, pravá láska roste a sílí s nástrahami, pravá láska překoná vše.
Být zamilovaný je krásné, ale není to o náladě být zamilovaný. "Jéé já jsem v zamilované náladě."
Láska je závazek, závazek o obrovské toleranci, pochopení a růstu i ve chvíli, kdy nás ony zamilované nálady přejdou.
Já už se poučila. Stálo to hodně slz, hodně bolesti, hodně průšvihů, stresů, i hodně samoty. Ale své lekce už mám v tomto případě za sebou. Co vy? Jak jste na tom?
Comments